Španělské živobytí

Ahoj moře, kdo jsi?

Prvního ledna jsem vstoupila do moře.

A od té doby tam vstupuji… docela často.

Letní moře je jako znásilněná kurtizána, kterou si každý použije a odhodí, jedinou cenu je platba za letenku a za tu se do moře můžou spláchnout tuny krémů a frustrací z předchozího roku. Zimní moře je důstojná entita, síla a energie svébytnosti a věčnosti. Zimní moře teprve ukazuje svoje tváře, vystavuje se a proniká hluboko…

Snad nejzajímavější je při dešti. To je moře takhle veliké a my – nepatrní, malincí. Moře se směje a tančí daleko v místech, kde přes léto jinak vyrostou slunečníky a schovají děti nevinně plácající bábovičky. Ale teď je moře v plné síle, směje se šedivými tóny a jako velké zívnutí dává najevo, kým je. Prázdná pláž mu neodporuje a chytá jeho přívaly divokosti.

Aby se pak vrátilo do hranic břehů z chaluh a stop plážových chodců.

Ale ještě je tam ten mezistupeň, překvapivý okamžik, kdy na pevnině už je klid, a nad mořem modro. Ale vlny ještě bijí, hodně a vysoko a daleko od břehu je moře stále slyšet, protože hučí jak tanková pěchota. Setrvačnost.

Tohle je nejkrásnější okamžik: je po bouři.

Vzduch je čistý a studený a každé nadechnutí je zdrojem niterné radosti. Radost, že to máme za sebou, že už je zase klid, dobře. Rostliny se radují zeleně a člověk tím, že je vpuštěn zpátky, do prostoru moře, k jeho břehům a vůbec celkově se už nemusí plížit potupně pod střechami a skrytý za deštníky.

… a vyjeví se spousta nových věcí, moře je zase jiné, je co studovat, co jsi zač? A dá se studovat srdcem?

Moře po bouři, křištálový vzduch, stejně jako člověk po hádce vidí a má jasno, vše je čisté a průzračné. Uklidněné. Ještě z moře se ozývají vlny a bouří, ale postupně utichá a klidní se. Mysl už je čistá, ale důsledky naší bouřivé energie se ještě vlní světem a pokračují.

Oranžové řasy, které jenom možná byly zelené a teď je vyšisovalo sluníčko, nevím. A nechci to guglovat. Počkám si, jestli mi to moře někdy řekne samo.

Chaluhy se úplne přeskupily a postavily na břehu nové cesty a zámky, v kterých si budou děti a psi hrát a dospělí je znechuceně překračovat.

Zklidněné moře odhalilo pole kamenů, a na nich nasycený zelený mech, otázka – to jsi tu pořád? A mech obkresluje dokonalé pravidelné kruhové útvary v kamenech, které musely vytvořit mořské pany a nebo jsou důkazem existence boží, a nebo je bůh samo moře.

Nepohne se ani vlnka, moře je jako velké klidné jezero.

Do příští bouře.

Previous Post

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply