Browsing Category

Indigo všedních dní

Dívej, kvetou mandloně
Indigo všedních dní, Španělské živobytí

Dívej, kvetou mandloně

A je to nádhera.

Někdy v polovině ledna se najednou v šedi holých větví rozvinula růžová. A byla to sláva veliká. I nějaký festival k tomu v sousedním městě mají.

Ale to všechno jsme zjišťovali až postupně, růžová krása nás zaskočila, a o to byla větším darem, protože nás zaskočila v okamžicích chmur, poněvadž byla kosa a zima, fakt.

Continue Reading
Proč se ve Španělsku dobře žije. Prostě jdeš a utrhneš si citron.
Indigo všedních dní, Španělské živobytí

Proč se ve Španělsku dobře žije

Ve Španělsku se dobře žije.

Možná je to jen odraz mého nastavení, možná jen vidím to, co chci. Španělsko mě však neustále učí. Plní se přesně to, proč jsme sem jeli: nechceme vidět zemi z rychlíku, chceme v ní žít. Pěkně poctivý každodenní chléb a že to je někdy dřina, protože ten chléb, jak jsem tady tedy zjistila, a jak mi maminka celý život říkala, je opravdu všude o dvou kůrkách.

Na tu druhou, méně radostnou, chlebovou kůrku se podívám třeba někdy jindy, tady jsem si protentokrát sepsala, co se mi na Španělsku líbí. Třeba vás to osloví. Třeba společně pokýveme hlavami a řekneme si – jo, to by u nás přece taky šlo… (a ono to už mnohde naštěstí opravdu jde)

Continue Reading
O polštářcích do skříně
Indigo všedních dní

O polštářcích do skříně

… Vzpomínáš, když jsi byla miminko, tak jsem tě takhle chovala…“ houpu dceru v náručí. Bude jí šest. Ráda si nechává vyprávět o tom, jak byla malá.

„… Takhle jsem tě hladila po zádíčkách…“ jedu jí po páteři a Linda se mi stulí v náručí. Ráda se v těch okamžicích i chová jako miminko. ( Slyšíte to také? Chovat se – jako něco, co se zakládá už tehdy dávno… ) Jsme na tenise, o kus dál se syn snaží o bekendy a forhendy. Trpělivě s dcerou čekáme na lavičce a máme čas samy pro sebe.

Continue Reading
Indigo všedních dní

Do moře… zase

Tak jsem prvního ledna vstoupila do moře.

… a vstupovala tam pak zas a znova a znova. Když překoná člověk sám sebe, má nejen radost z toho překonání. Jo, doba ledová je doba ledová  studené moře v lednu je zkrátka studené i ve Španělsku. Tím překonáním jsem tedy měla radost nejen ze sebe a své síly lvice, ale jaksi – jsem objevila nový vesmír, tedy moře tzv. opravdové. Zkrátka jsem si takhle pro sebe objevila moře, setkala se s ním a potřásla si rukou a studenýma nohama. Já vím, já vím. Moře. Ale já nemyslím tu chuděru letní koupající se v krémech a pobodanou slunečníky. Teď už to vím – to je taková tvář hodného strýčka, co shovívavě pochová své zlobivé příbuzné v jejich vybočeních z řádu, aby jim dodal sílu do jejich dalších bojů v jejich životech.

Continue Reading