Browsing Category

Blog

O mravencích, planetě, duších a krásách. Mezi krví a duší, jsem. Vítejte…

Proč se ve Španělsku dobře žije. Prostě jdeš a utrhneš si citron.
Indigo všedních dní, Španělské živobytí

Proč se ve Španělsku dobře žije

Ve Španělsku se dobře žije.

Možná je to jen odraz mého nastavení, možná jen vidím to, co chci. Španělsko mě však neustále učí. Plní se přesně to, proč jsme sem jeli: nechceme vidět zemi z rychlíku, chceme v ní žít. Pěkně poctivý každodenní chléb a že to je někdy dřina, protože ten chléb, jak jsem tady tedy zjistila, a jak mi maminka celý život říkala, je opravdu všude o dvou kůrkách.

Na tu druhou, méně radostnou, chlebovou kůrku se podívám třeba někdy jindy, tady jsem si protentokrát sepsala, co se mi na Španělsku líbí. Třeba vás to osloví. Třeba společně pokýveme hlavami a řekneme si – jo, to by u nás přece taky šlo… (a ono to už mnohde naštěstí opravdu jde)

Continue Reading
Z tvůrčí dílny

Z tvůrčí dílny VI. Z modři na planetu Zemi

Minule jsme se ponořili do vesmírné modři.

Mezi tím však proběhl sestup dolů.

Na planetu Zemi, kde je láska, ale hlavně také zeleno a tak se Lucy pustila do objevování nového prostoru, jeho zákonitostí, jeho atmosféry a pravidel.

No a samozřejmě jeho obyvatel. A že je tam zalidněno! Tedy zalidněno… zamiříkováno, zapampeliškováno, zabrutnákováno. Totiž budeme se tady bavit o rostlinných čeledích a jejich zástupcích. A to je vůbec ten největší oříšek (hle, jak mi jdou ty rostlinné příměry), vytvořit takovou zbrusu novou postavičku, jen si to zkuste. Už jsme se o tom, myslím, bavili minule – jak se s takovou postavičkou nejdřív oťukáváte a okukujete. Chodíte s ní spát i snídat, vyskakuje na vás v koupelně a vy se ptáte – chovala by se takhle? Jedla by takhle? A takhle by křížila nohy, když by usedala na houpačku z vinného listu? Vdechnout někomu život, byť dvojrozměrný na papír, není vůbec snadné. A tuplem ne, když jako Lucy malujete ručně, pěkně postaru, papír a vodovky, fixka a prsty. Tady není žádné undo a re- … žádný krok zpět a zpětný chod. Všechno na první dobrou, jak to spojí duše, vnitřní vidění a zručné ruce. Myslím, že jsou to výjimečně zručné ruce… Lucy, the queen of ořezaná pastelka…

Continue Reading
Španělské živobytí

Školní rok v cizině je za námi. Jak bylo ve španělské škole?

(Pátek večer) Mami, za kolik dní je škola?

Ty se do ní netěšíš Lindi, že se mě pořád tak ptáš?

Né! Já se už nemůžu dočkat!

Takže uf. To bychom měli. Děti chodí od listopadu do španělské školy. Tj. když píšu tyto řádky, mají v ní za sebou sedm měsíců (ale skutečných spíš šest, protože je tady pořád nějaké volno). Naše děti jsou normální Češi jako doubci a na podzim, když nastupovaly, jim bylo 6 a půl a 8 a půl. Klíčové pro budoucí úspěch či neúspěch akce bylo, jak se popasují s tímto faktem: do školy nastoupily nepolíbení španělštinou. Před odjezdem jsme se všichni snažili (včetně rodičů) tento deficit dohnat intenzivním sledování Kocoura v botách, což nás dostalo na fluent úroveň „gato con botas“, která se žel jen velmi okrajově protínala se školním kurikulem.

Continue Reading
Solfánci a Sluneční královna. Jak se ilustruje kniha.
Z tvůrčí dílny

Z tvůrčí dílny V.: Noříme se do modři

Noříme se čím dál víc do ilustrací. Už jsme si našly pracovní rytmus, v našem mini tříčlenném týmu: Lucy ilustrátorka, Alenka sazečka a já. Tanec tří rolí se slévá v jednu velkou společnou radost…

Noříme se čím dál víc do příběhu a ten nám modrá pod rukama, protože jsme ponořeni ve vesmíru. Hledání výrazu zpočátku (což můžete vidět na prvních ilustracích) se ustaluje a upevňuje, příběh si zvolil svou tvář a pevně se v ní usazuje. Uvidíme, jak se vše spojí na konci.

Postupujeme teď už hloub a hloub, pozvolna ale jistě, chaotický začátek je pryč. Alenka sazečka úplně na začátku nahodila celý text jen tak nahrubo, abychom se mohly odpíchnout a vědět, na kolika jsme stránách. Jak nám to umožní knihu rozvrstvit a zrytmizovat.

Continue Reading