Browsing Tag

děti

O polštářcích do skříně
Indigo všedních dní

O polštářcích do skříně

… Vzpomínáš, když jsi byla miminko, tak jsem tě takhle chovala…“ houpu dceru v náručí. Bude jí šest. Ráda si nechává vyprávět o tom, jak byla malá.

„… Takhle jsem tě hladila po zádíčkách…“ jedu jí po páteři a Linda se mi stulí v náručí. Ráda se v těch okamžicích i chová jako miminko. ( Slyšíte to také? Chovat se – jako něco, co se zakládá už tehdy dávno… ) Jsme na tenise, o kus dál se syn snaží o bekendy a forhendy. Trpělivě s dcerou čekáme na lavičce a máme čas samy pro sebe.

Continue Reading
Vědět za čím, je důležitější než vědět, od čeho
Španělské živobytí

Vědět „za čím“ je důležitějí než vědět „od čeho“

Ptám se sebe, zas a znova – proč nemáš nikde stání? A ty odpovědi „od čeho“ jsou přitom většinou jasnější než ty otázky „za čím“.

Opustili jsme byt, vrátili nájemní smlouvu, sbalili pár krabic, uložili je do garáže a na střechu dali box, kam se vměstanala zbylá existence v podobě pár triček a hory plyšáků – to je celé naše živobytí. Někdy mám pocit, že čím míň toho mám, tím míň toho chci. Geniální – škoda, že děti tuhle filosofii nesdílejí. Never mind.

Tak jsme zase jednou změnili bydlení, zase po dvou letech začínáme od nuly. Bože, ale je to tak boží! Možná že právě tuhletu nulu vždycky hledám, tohleto oproštění se od nánosů, které ke mě nepouštějí vzduch.

Continue Reading
Slovní hry na cesty
Španělské živobytí

Cesta autem do Španělska aneb koukání z okýnka a další nedigi hry na cesty

„Mami, já se nudím.“

„Tak se koukej z okýnka.“

Tušila jsem, že s tímhle až do Španělska nevystačíme.

Byla jsem odhodlaná udělat pro zdar cesty maximum a jelikož digi věci mi na cestě přijdou jako zvěrstvo, musela jsem se činit jinak. Naplánovala jsem na cestu hry. Respektive – věnovala jsem čas googlení, abych měla něco v záloze, protože slovní fotbal je sice fajn, ale jak každý ví, slova na „A“ nakonec vždycky dojdou. A když jedete do Španělska, může to být bolavě brzy.

Continue Reading