Browsing Tag

moře

Španělské živobytí

Ahoj moře, kdo jsi?

Prvního ledna jsem vstoupila do moře.

A od té doby tam vstupuji… docela často.

Letní moře je jako znásilněná kurtizána, kterou si každý použije a odhodí, jedinou cenu je platba za letenku a za tu se do moře můžou spláchnout tuny krémů a frustrací z předchozího roku. Zimní moře je důstojná entita, síla a energie svébytnosti a věčnosti. Zimní moře teprve ukazuje svoje tváře, vystavuje se a proniká hluboko…

Continue Reading
Indigo všedních dní

Do moře… zase

Tak jsem prvního ledna vstoupila do moře.

… a vstupovala tam pak zas a znova a znova. Když překoná člověk sám sebe, má nejen radost z toho překonání. Jo, doba ledová je doba ledová  studené moře v lednu je zkrátka studené i ve Španělsku. Tím překonáním jsem tedy měla radost nejen ze sebe a své síly lvice, ale jaksi – jsem objevila nový vesmír, tedy moře tzv. opravdové. Zkrátka jsem si takhle pro sebe objevila moře, setkala se s ním a potřásla si rukou a studenýma nohama. Já vím, já vím. Moře. Ale já nemyslím tu chuděru letní koupající se v krémech a pobodanou slunečníky. Teď už to vím – to je taková tvář hodného strýčka, co shovívavě pochová své zlobivé příbuzné v jejich vybočeních z řádu, aby jim dodal sílu do jejich dalších bojů v jejich životech.

Continue Reading
Do moře
Indigo všedních dní

Do moře

Rozhodla jsem se, si popovídat s mořem.

A taky se sebou, se svými strachy, to především strachem ze zimy.

Rozhodla jsem se na nový rok vstoupit do moře.

Já vím, já vím. Jsem ve Španělsku a nejsou tu ledové kry. Ale vedro k zalknutí taky ne. Teď se zkrátka nekoupe a nosí se i tady zimní bundy. To mě bohatě stačí, aby to byla akce hodná přeplavby severního ledového oceánu.

Těšení, strach.

Continue Reading
Vědět za čím, je důležitější než vědět, od čeho
Španělské živobytí

Vědět „za čím“ je důležitějí než vědět „od čeho“

Ptám se sebe, zas a znova – proč nemáš nikde stání? A ty odpovědi „od čeho“ jsou přitom většinou jasnější než ty otázky „za čím“.

Opustili jsme byt, vrátili nájemní smlouvu, sbalili pár krabic, uložili je do garáže a na střechu dali box, kam se vměstanala zbylá existence v podobě pár triček a hory plyšáků – to je celé naše živobytí. Někdy mám pocit, že čím míň toho mám, tím míň toho chci. Geniální – škoda, že děti tuhle filosofii nesdílejí. Never mind.

Tak jsme zase jednou změnili bydlení, zase po dvou letech začínáme od nuly. Bože, ale je to tak boží! Možná že právě tuhletu nulu vždycky hledám, tohleto oproštění se od nánosů, které ke mě nepouštějí vzduch.

Continue Reading