Browsing Tag

proč

Proč se ve Španělsku dobře žije. Prostě jdeš a utrhneš si citron.
Indigo všedních dní, Španělské živobytí

Proč se ve Španělsku dobře žije

Ve Španělsku se dobře žije.

Možná je to jen odraz mého nastavení, možná jen vidím to, co chci. Španělsko mě však neustále učí. Plní se přesně to, proč jsme sem jeli: nechceme vidět zemi z rychlíku, chceme v ní žít. Pěkně poctivý každodenní chléb a že to je někdy dřina, protože ten chléb, jak jsem tady tedy zjistila, a jak mi maminka celý život říkala, je opravdu všude o dvou kůrkách.

Na tu druhou, méně radostnou, chlebovou kůrku se podívám třeba někdy jindy, tady jsem si protentokrát sepsala, co se mi na Španělsku líbí. Třeba vás to osloví. Třeba společně pokýveme hlavami a řekneme si – jo, to by u nás přece taky šlo… (a ono to už mnohde naštěstí opravdu jde)

Continue Reading
Vědět za čím, je důležitější než vědět, od čeho
Španělské živobytí

Vědět „za čím“ je důležitějí než vědět „od čeho“

Ptám se sebe, zas a znova – proč nemáš nikde stání? A ty odpovědi „od čeho“ jsou přitom většinou jasnější než ty otázky „za čím“.

Opustili jsme byt, vrátili nájemní smlouvu, sbalili pár krabic, uložili je do garáže a na střechu dali box, kam se vměstanala zbylá existence v podobě pár triček a hory plyšáků – to je celé naše živobytí. Někdy mám pocit, že čím míň toho mám, tím míň toho chci. Geniální – škoda, že děti tuhle filosofii nesdílejí. Never mind.

Tak jsme zase jednou změnili bydlení, zase po dvou letech začínáme od nuly. Bože, ale je to tak boží! Možná že právě tuhletu nulu vždycky hledám, tohleto oproštění se od nánosů, které ke mě nepouštějí vzduch.

Continue Reading
Plň si své sny. Jdi a konej.
Španělské živobytí

O Inner smilu a stěhování do Španělska

Byl to jeden z dávných snů. Přestěhovat se na čas do cizí země. Někde se usadit, zapustit kořeny, nacítit rytmus dne i noci, životních radostí i strastí. Neprofrčet.

Zažili jsme s mužem ledacos, projeli Afriku, kde jsme potkali kalašnikovi v Nigérii, jedli krokodýla v Ghaně, zpívali s Pygmeji v Kamerunu, ztratili se v poušti v Súdánu, projeli jsme Blízký Východ, byli jsme v Sýrii, kde dneska krásná kola v Hamá rozstříleli teroristé z IS, byli jsme v Saudské Arábii a říkali mi tam sestro a provezli jsme tudy kříž, byli jsme v … jo, dost toho bylo. A říkám to jednak proto, abych se pochlubila, ale jednak pro to, že – čím víc zemí jsem tzv. navštívila, tím palčivěji jsem vnímala, jak ji nedokážu pochopit, jak mi bude navždy unikat, jak z ní zachytím jenom závan. A já bych přitom chtěla její parfém nabrat plným chřípím, naplno, aby se stal mým, aby koloval v mé krvi a propojil mě s novou dimenzí.

Neprofrčet.

Continue Reading