Solfánci a Sluneční královna rostlinná říše
Z tvůrčí dílny

Z tvůrčí dílny VII. … I bude to zas kniha velká a modromodrá s nakouknutím pod list…

Co myslí, mami, tím nakouknutím pod list? Inu, že se tam podíváš rostlinkám pěkně pod šosy, pěkně si povoníš zemi, podíváš se, jak to tam pěkně žije a roste… a někdy třeba i bojuje a pak je důležité, aby ti hodní vyhráli… A jak poznám, maminko, kdo je zlý? … Inu, to je těžká otázka, holčičko moje, moc těžká. Možná ten, kdo vyhání svět z jeho rovnováhy, víš?

Tvoříme novou knihuSolfánci a Sluneční královna, a protože už se tvoří snad celé věky, tady je jakési shrnutí o tom, co bude zač a jak to vypadá s datem vydání.

Nu, abych vás nenapínala, to nejdůležitější: mysleli jsme, že bude na podzim. Ale ne, bohužel. Bude na jaře. /Edit: mysleli jsme, že bude na podzim 2018, ale ani to jaro 2019 nevyšlo. Že by podzim 2019?/

Pročpak to zpoždění?

Je toho zkrátka mnoho, co je potřeba kolem knihy zařídit, odilustrováno máme, ale přichází na řadu sazba a ta je náročná. A pak hlavně, ta naše ruční poctivá nepočítačová ilustrace, že se k ní ještě vrátím – že je odilustrováno je půlka práce, nyní obrázky ve fyzické podobě (pěknej paklík!) putují ze Slovenska do Čech, kde se musí naskenovat, skeny pak upravit a pak máme teprvá obrázek v elektronické podobě (a už plně chápem‘, proč se tak mocně dnes „ilustruje“ počítačem, proč už stará dobrá ruční práce moc nefrčí a tak si alespoň připadáme jak poslední mohykáni – i když častěji spíš trochu jako někdo, kdo se dlaní snaží chytit rozbouřenou řeku – a věříme, že ta opravdovost a poctivost vás vtáhne a vy ji oceníte, ucítíte, pochopíte…)

No a tedy ta sazba, korektury textu, ladění, každý milimetr je důležitý… A jelikož to nelze uspěchat, leda tak na úkor kvality a to my ne, tak knihu nevypustíme do světa nyní, ale uzraje nejspíš tedy na jaře. Tak je to tedy. Mrzí nás to, že jsme vás už natěšily. Věřte, že my byly natěšené ještě víc! Nu, ale.. kdo si počká, ten se dočká, je to asi nějaké cvičení v trpělivosti, taková vipassana v průběhu času, snad nám mezitím čtenáři a čtenářky nevyrostou z dětských papuček… Držte nám palce 🙂

Mia

„Já že jsem kořenem všeho zla?“ pokračoval Profesor. Vyplachtil na koblize vysoko vzhůru a vyskočil na její hřbet, ani nezakolísal. Z jednoho na druhého ukazuje hůlkou, jako kdyby je rozpočítával: „To vy se necháváte ovládat svými strachy!“
… „Já že jsem kořenem všeho zla?“ pokračoval Profesor. Vyplachtil na koblize vysoko vzhůru a vyskočil na její hřbet, ani nezakolísal. Z jednoho na druhého ukazuje hůlkou, jako kdyby je rozpočítával: „To vy se necháváte ovládat svými strachy!“ …

Tu ji kdosi popadl za rameno a hrubě s ní smýknul.  	„Co tu pohledáváš?“ zaduněl nad ní hlas vycházející z hustých vousů. „Tady vládne koloběh života. Kdo jsi, že narušuješ řád?“ Největší z podzemních vládců se k ní nebezpečně nakláněl a drobnýma očkama zapuštěnýma ve staré vrásčité tváři ji prozkoumával jako vetřelce, kterého nikdo nezval.
… Tu ji kdosi popadl za rameno a hrubě s ní smýknul. „Co tu pohledáváš?“ zaduněl nad ní hlas vycházející z hustých vousů. „Tady vládne koloběh života. Kdo jsi, že narušuješ řád?“ Největší z podzemních vládců se k ní nebezpečně nakláněl a drobnýma očkama zapuštěnýma ve staré vrásčité tváři ji prozkoumával jako vetřelce, kterého nikdo nezval …
Když vtom mlask – Armonia vlepila Jájajovi pusu. 	Nejdřív se nic nedělo. Pak se ozvalo zapraskání. Po něm přišlo další. Křupání a lupání. Řinčení, jako když se otevírají zarezlé zámky. To všechno se ozývalo z Jájajovy hrudi. S každým puknutím jako by se Jájaj mohl volněji nadechnout. 	„Co to bylo?“ zeptal se zmateně. Celý hořel. Zem se pod ním zhoupla. Armonia se na něj usmála. Nebylo pochyb. Jájajovo srdce se začalo otevírat.
… Když vtom mlask – Armonia vlepila Jájajovi pusu. Nejdřív se nic nedělo. Pak se ozvalo zapraskání. Po něm přišlo další. Křupání a lupání. Řinčení, jako když se otevírají zarezlé zámky. To všechno se ozývalo z Jájajovy hrudi. S každým puknutím jako by se Jájaj mohl volněji nadechnout. „Co to bylo?“ zeptal se zmateně. Celý hořel. Zem se pod ním zhoupla. Armonia se na něj usmála. Nebylo pochyb. Jájajovo srdce se začalo otevírat…
Vesmír a Země se propojuje v postavách Jájaje a víly Armonie
… Jájaj a Armonia se drží za ruku. On ví, že ho bude mít ráda i s jeho podivínskou zálibou v Perseidách. Ona neví, co ji čeká. Ale ví, že když tam bude tenhle bláznivý Solfánek, nemá se čeho bát …
Previous Post Next Post

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply